Co je to Model?

22. 4. 2015

V klasickém sochařství byla kresba první věcí, kterou sochař započal práci. Následně zhmotnil svou ideu do trojrozměrné skici, jež ve velmi abstraktní formě předznamenala podobu budoucí skulptury. Tak vzniklo bozzetto či modello. Zmenšená kopie, která byla vytvořena až po realizaci díla a měla se stát připomínkou, pamětí, se nazývala ricordo. To jsou dvě základní podoby modelu, tradičně s tímto pojmem spojované v umění. Na výstavě nazvané jednoduše Model, kterou pro galerii Rudolfinum připravil Ladislav Kesner, je však návštěvník konfrontován s mnohem pestřejšími interpretacemi této sochařské či architektonické pomůcky.

Pro kurátora Ladislava Kesnera je model především polem pro hru s měřítkem a fikcí. V jednotlivých sálech představuje autory, kteří ve svých dílech pracují s vytvářením imaginárních objektů, fiktivních světů či snových realizací. Ty si buď zahrávají s představivostí a důvěřivostí diváka, nebo jeho stereotypní procesy vnímání přímo kritizují. Například na výstavě zastoupený umělec Edwin Zwakman ve svém ateliéru vytváří působivé trojrozměrné krajiny, které později fotografuje tak, aby vypadaly jako letecké snímky reálných prostředí. Thomas Demand pracuje velmi podobně, jeho interiéry z papíru a překližky však vycházejí z fotografií v médiích, čímž se dovolávají kolektivní vizuální paměti diváků. Kesnerovi nelze upřít velmi kvalitní a pečlivý výběr děl a umělců, kterých je na výstavě celkem jedenáct a jejichž jména určitě stojí za to si zapamatovat.

Celou výstavou se vine linka imaginárnosti, která nahrává představě modelu jako něčeho, co je blízko prvotní mentální vizi umělce. Právě idea zhmotněná v abstraktní skice by měla být oním klíčovým motivem, se kterým pojem modelu souvisí. Takové chápání modelu, jenž funguje jako předloha, tedy něco, co předchází realizaci, nabízí zároveň svět nekonečně otevřených možností. Model není nikdy hotový, definitivní. Vždy je v okamžiku přetvoření, očekávání. Tak v sobě model spojuje dvě zásadní polohy: předznamenává konečný výsledek a vzbuzuje touhu po samotné realizaci. Platí to však i o dílech vystavených v Rudolfinu?

Ujasnění si terminologie zde nemá sloužit jen jako pouhá rétorická rozcvička, naopak se stává pojednou klíčovým hlediskem, ze kterého lze spatřit, že v Kesnerově koncepci se samotný pojem „model“ rozmělňuje do příliš mnoha směrů. Model je modelem potud, dokud slouží jako předloha k realizaci. V okamžiku, kdy se objekt dostává do fáze své konečné podoby, jako je tomu u děl Pavly Scerankové nebo Jaroslava Róny, pak se vůbec o modely nejedná. Zároveň ve chvíli, kdy přichází na řadu předmět vytvořený na základě reálného objektu, jedná se o zmenšenou kopii, opět ne o model.

Kesnerův výběr nabádá ještě k jedné úvaze, a to nad absencí originálu a přeneseně pak nad krizí zobrazování v umění. Pokud máme podle kurátora galerii plnou modelů a kopií, kde jsou ona originální díla, ke kterým je zde odkazováno? Kde nalezneme konečné výsledky nebo výchozí situace? Zůstávají někde uvězněny podobně jako mlha v akváriu Mariele Neudecker? Jestliže však model odkazuje ke vzniku díla, jež nikdy nebylo nebo nebude, pak se jedná o tolikrát ohranou prázdnou simulakrální hru. V ruce nám zůstávají akorát odkazy, kopie, odlitky prázdna. Podobné těm, které vytváří Rachel Whiteread. Ta ve svých odlitcích vnitřního prostoru krabic a předmětů obrací samotnou reprezentaci v umění naruby, když zpřítomňuje absentující hmotu, vzduch. Kesner tak hraje s divákem matoucí hru – to, co prezentuje jako modely, nejsou modely, ale originální díla, a to, co by měla být originální díla, vůbec neexistuje. Nakonec se z toho, co zpočátku vypadalo jako kreativní zápas uvnitř jednoho pojmu, stala hra na škatulata, hejbejte se, která dezinterpretuje nejen jednotlivá díla, ale i samotné téma výstavy.

Antony Gormley Determine pohled do instalace, Rudolfinum Praha, 2015 foto: Ondřej Polák.

Mariele Neudecker pohled do instalace, Rudolfinum, Praha, 2015

Pavla Sceranková Umění nezměřitelných vědeckých možností I. pohled do instalace, Rudolfinum, Praha 2015 Foto: Ondřej Polák

 

Anna Remešová je kritička a teoretička umění.

Find more stories

Home