border
<< zpět

Art design versus reálná praxe produkce

EVA KRÁTKÁ


Obliba designu a zájem o něj neustále roste, což přináší nové výzvy a projekty pro designéry i pro aplikovanou produkci. Jak se dívají na možnosti reálné designerské praxe ve výrobě ve spojení s pravou uměleckou ambicí představitelé domácí designerské komunity, čtěte v odpovědích na naši anketu:
1. Chápání materiální kultury je v současnosti provázeno prolínáním a tříštěním veškerých uměleckých forem, což se projevuje i v jejich následné prezentaci obsahu či použitých pracovních metod. Myslíte si, že to dnes platí i pro design?
2. Jak na fenomén prolínání volného umění, užitkového umění a designu reagují manuální řemeslné techniky, které známe z minulosti?
3. Kde podle vás leží v současnosti hranice mezi uměleckým objektem a produktem?
 
Jakub Berdych
QUBUS
1. Pro design v pravém slova smyslu ne tak úplně, chápáno optikou produktů denní potřeby. Existují společnosti, jež se zabývají vývojem a výrobou objektů, které svou formou přesahují hranici užitkovosti. Dnes se tomu říká konceptuální design nebo také art design. Na tomto poli vznikají produkty a často také instalace a koncepty jako artefakty, které se svým obsahem vymezují vůči pravé podstatě designu. Design se tak čím dál víc přibližuje k umění. Zdá se, že je to cesta ke společné budoucnosti, což může být prospěšné pro oba obory. Mnozí to neradi slyší, panuje dokonce představa, že umění a design jsou dvě neslučitelné disciplíny.
2. Vývoj strojů, které nahrazují lidskou práci, kráčí sedmimílovými kroky kupředu. Díky tomu si může v podstatě kdekdo dovolit být sochařem a pomocí CNC obrábění udělat za týden „Davida“, navrhnout karoserii auta a vytisknout na 3D tiskárně hotový produkt. To vše si v dobách minulých mohli umělci dovolit jen za podpory řemesel, mecenášů a firem. Dnes je to otázka pár hodin a k technologiím se dostanete na ulici na počkání.
3. Jak jsem již říkal, dnes je hranice velmi tenká a stejně jako design intervenuje do umění, tak mi častokrát i umění připadá více „nadesignované“. Nemohu se zbavit dojmu, že také v umění se jedná mnohdy o produkt, a naopak že některý design je velmi vyumělkovaný.
 
Lukáš Jabůrek
MOSER, a. s.
1. V současnosti není výrazný žádný nový umělecký styl, ale naopak se využívá celá řada historických formací. Kupříkladu secese, art deco, kubismus. Tyto styly slouží jako inspirace a návrat k hodnotám. Propojují se s aktuálními požadavky a technologiemi. Výhodu to má v tom, že portfolio designu je po umělecké stránce velmi široké a dnes si vybere opravdu každý.
2. Tradiční řemeslo je základ. To tvoří přidanou hodnotu díla, vyzdvihuje a odlišuje výrobky od ostatních. Design a volné umění dodává dílu rukopis a originalitu autora. Důležité je proto spojení kvalitního řemesla a současného designu.
3. Tato hranice je dnes velmi tenká. Každý produkt se klidně může stát uměleckým objektem. Je to otázka pohledu a názoru. Produkt může být chápán jako věc strojně a masově vyráběná, oproti tomu umělecký objekt je komornější záležitostí, ruční prací a řemeslem, má jasnou tvář autora. Ale i tak to nemusí být vždy pravda. Jan Němeček
 
OLGOJ CHORCHOJ
1. Platí to jen v malé míře. Vzhledem k tomu, že forma je u designu jen jednou z mnoha součástí jeho podstaty, nebývá většinou hybnou silou vývoje. V současnosti probíhá fáze akcentace emocí, která se ostatně pravidelně střídá s fází akcentace funkce.
2. Řemeslné techniky samozřejmě nereagují nijak, jen je designéři více používají.
3. Každá doba si tuto hranici formuluje po svém. Pro mne osobně je určena především mírou použitelnosti a pak možností smysluplné výroby.
 
Michal Riabic
TON
1. Podobne ako vo „voľných“ umeniach, aj v designe dnes fungujú rôzne prístupy a diskurzy paralelne. Design je, a podľa mňa aj vždy bol, súčasťou a zároveň dôsledkom materiálnej kultúry, takže v tomto smere to má rozhodne jednoduchšie ako ostatné výtvarné disciplíny. TON čerpá z odkazu Michaela Thoneta, ktorý vytvoril stoličky bez časového aj štýlového zaradenia, a to v období od polovice 19. storočia, kedy pozvoľný nástup neorokoka striedal biedermeier! Jeho „design“ úplne opomenul zdobnosť tejto doby. Samozrejme, že aj v designe sa premietajú aktuálne spoločenské témy, ale v tomto majú stoličky aj veľké šťastie, ktoré je v banalite ich funkcie. Predsa len sa na nich musí dať sedieť.
2. Neviem, či sa remeselné techniky v ostatnom období nejako zmenili alebo vyvinuli. I napriek veľkému podielu ručnej práce je ohýbaný nábytok prvým priemyselne vyrábaným produktom. Technológie, ktoré sa dali zindustrializovať, to už majú roky za sebou a remeselné techniky, ktoré prežili, začínajú byť vzácne, hodnotné. Remeslá, podobne ako iné technológie dneška, sú výrobným prostriedkom. Ich špecifikom je fakt, že vo výsledku ide vždy o „originál“. Aj keď v našej branži nejde o čisto remeselné postupy, v rámci experimentu vzniklo napríklad aj Kreslo od Tomáša Vargu (2010).
3. Nemyslím si, že ešte existuje hranica medzi týmito dvomi svetmi. Ak by som mal nejakú načrtnúť, definoval by som ju subjektívnou skúsenosťou s predmetom a príbehmi, ktoré sa k nemu viažu.
 
Iva Š. Tattermuschová
TABLO, s. r. o.
1. Ano, platí. Postupy běžně používané v designu si půjčují umělci. Naopak mnoho designérů využívá konceptuálních postupů a strategie volného umění. Někdy dokonce ustupují základní parametry designu před potřebu určitého sdělení. Paradoxně se takový design může projevit až absencí designu – jsou eliminována ergonomická pravidla, méně kladen důraz na funkční stránku věci, nebo naopak estetičnost. Vzniká množství nových forem.
2. Techniky jsou jen nástrojem – to spíše lidé, jejich neustále se měnící potřeby a trendy jsou iniciátory nových pokusů o překračování zavedených možností. Ve vlnách se střídají období, kdy manuální řemeslné techniky vytlačují automatické provozy, a kdy se zas naopak vracíme k původnímu. Řemeslníci přečkávají paralelně vedle velkých provozů střídavě s větší či menší úspěšností. Kromě ekonomických faktorů a vývoje technologií existuje množství dalších okolností, které čas od času způsobí, že některé řemeslo dokonce vyhyne. Z historie víme, že se to děje neustále, a ač se to  neříká lehce, je potřeba přiznat, že někdy zcela přirozeně a po právu. Přesto je lidská síla naprosto nenahraditelná a některé archaické techniky přečkají věky. Že začne určitá manuální technika být neperspektivní pro masovou průmyslovou výrobu, ji může předurčit jako atraktivní pro potřeby umělecko-řemeslné produkce. Schopnost vytěžit maximum z dědictví tradic, a přitom si zachovat současný přístup, už je pro každého designéra individuální.
3. V obecné rovině jde o dvě odlišné záležitosti, ale nezřídka v sobě předmět obsahuje obojí. Museli bychom se nejprve zabývat povahou konkrétního uměleckého objektu a produktu. Jistě jej předurčuje už záměr, se kterým vznikal. Považujeme-li za jeden z nejtypičtějších projevů produktu jeho komerční povahu, pak je potřeba si uvědomit, že stejně tak umělecké dílo může vznikat na základě velmi příbuzných cílů. Spíše jde o to, jak může designér využívat podobných komunikačních nástrojů jako umění. Je jisté, že možnost i potřeby k něčemu takovému tu jsou, však se také v této souvislosti čím dál častěji používá termínu art design.
 
Jana Zielinski
DESIGNBLOK
1. Ano. Myslím si, že konceptuální, tedy umělecké myšlení je v designu stále více přítomno. Někdy se vytvářejí pouze unikátní díla, stírají se hranice mezi uměním a designem. Kurátoři z muzeí sice tento trend vidí velmi neradi, ale od dob postmoderny byl designér od užitkovosti primárně osvobozen. Stejně jako architekt nebo módní návrhář. To ale neznamená, že většina designérů se neživí navrhováním užitkových předmětů.
2. Příklon k řemeslu je vidět zejména na limitovaných edicích a unikátech. Preciznost provedení je podmínkou pro koupěschopnost. I velké designérské firmyjsou ale úspěšné, pokud mají řemeslo dokonale zvládnuté. Je to podmínka úspěchu. Čechy jako sklářská velmoc, i když to platí hlavně o minulosti, stále mohou těžit ze své historie, stejně jako tradiční značky zakládají svůj marketing na současném designu a tradičním řemesle. Velmi úspěšná kombinace.
3. To je velmi těžko určitelné. Častokrát vznikne například objekt, který nese znaky židle, ale ve skutečnosti je to socha, která nese celou řadu dalších významů, jak estetických, tak třeba kulturních či ekologických. Důležitá je tedy myšlenka, která za dílem stojí. Zda je dílo zamýšleno jako objekt, či jako produkt. Jasné je to u průmyslové výroby. Tam se vyrábí užitný předmět neboli průmyslový reprodukovatelný výrobek.
 
Eva Krátká je redaktorkou Flash Art Czech & Slovak Edition.
 
 
DRN, keramický květináč vytvořený na základě autentického kusu země design: Antonín Tomášek vyrábí TABLO, 2013 foto: TABLO.
Lukáš Jabůrek váza Hruška, 2012 foto: Petr Adámek.